O UTRPENÍ

c

c

c

c

c

c

c

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 9. LIDSKÁ ZKUŠENOST . UMĚNÍ V KULTUŘE

c

Jedním z hlavních prostředků evoluce, který využívají božské síly k tomu, aby rozvinuly duši člověka je utrpení. Lidstvo je nuceno prožívat katastrofy a strádání především proto, že nemá zájem o vyšší účel života na zemi. Většina lidí by si chtěla ponechat pouze radosti života a utrpení se vyhnout. Tento proměnlivý svět ale naděluje obojí. Lidská bytost vchází v existenci na této planetě obklopena dualitou protikladů, a tak doplňkem jejího štěstí musí být i její utrpení. Pokud jsme vázáni na tělo a city, nemůžeme být odděleni od bolesti a utrpení které nám osud přináší. Ztotožńování nejvyššího dobra s chvilkovým potěšením přináší výchovné lekce ve formě utrpení, které nám pomáhají naučit se novým lekcím, které jsou důležité pro náš vývoj.

Jednou z hlavních příčin našeho utrpení je, že jsme oddělili své vědomé bytí od univerzálního Bytí. Naším největším neštěstím je, že si neuvědomujeme své duchovní jáství. Jakmile se vzdáme tohoto odloučení, budeme schopni odstranit své utrpení. Lidé se odvrací od svého Nadjá, a pak se diví že trpí. Příčina všech tragédií, hrůz a bolestí, které neustále provázejí lidstvo, nespočívá ve vůli Boha, ale v útěku člověka od Božské vůle. Míra utrpení je přímo úměrná snaze vyhnout se splnění vyššího účelu života. Utrpení, které přináší život může být rozdílné v druhu i rozsahu, ale nikomu se nevyhne. Může být zkráceno nebo ukončeno, pokud budeme v plné míře obviňovat sami sebe a nebudeme svalovat vinu na druhé.

Pokud budou lidé spokojeni s iluzí a nebudou hledat pravdu ani skutečnost, budou dříve nebo později odtrháváni od potěšení útrpnou nepřízní osudu. Kdyby nepřicházely události, které lidi vyburcují z klidu, určitě by to znamenalo povrchnost, mravní apatii a duchovní stagnaci. Nebýt utrpení, tak bychom žili jen na povrchu věcí, zabývali se malichernostmi života, a jeho skutečný význam by nám unikal. Znalost principů správného myšlení a správného žití zabraňuje omylům a utrpení. Pokud jsme schopni postavit se mimo své ego, mohou nám pozemské nezdary připadat jako duchovní požehnání, když nás nutí obracet se k věčným pravdám a k vlastním hlubším zdrojům. Z bolestných zkušeností se naučí mnohé především vyvinutější mysl, protože ta chce poznat jejich příčiny, a je schopna se z nich poučit. Jestliže lidé opustí Hledání kvůli svým potížím, pak ho řádně nepochopili a neuvědomují si, že může být jejich největší oporou v životních krizích.

I z dramatických životních zkušeností se učíme nové pravdy a měníme své názory pokud je pokořeno naše ego. Čím více trpíme, tím širší by mělo být naše srdce v odpuštění, v soucitu a osvobození od předsudku. Strádáme citově, když se ukáže, že náš názor na určitou situaci byl mylný. Pokud nás to vede k přijetí pravdivějšího a vyššího názoru, pak utrpení nebylo zbytečné. Jestliže se necháme pohltit oním citem a odmítáme poučení, tato nepříjemná zkušenost se bude opakovat někdy v budoucnu. Výsledky nesprávných činů se vždy nakonec projeví v našem životě, a pokud budeme tyto lekce tvrdohlavě odmítat, bude další opakované utrpení nevyhnutelné. Proto je lépe naučit se danou lekci hned na počátku. Měli bychom mít nakonec užitek z našeho utrpení, pokud ne tak jsme strádali zbytečně.

Může se zdát, že člověk ze svého utrpení nic nezíská, a že neustále opakuje stejné chyby. Ale jeho mentální aktivita mu umožňuje poučit se ze svých zkušeností dnes, anebo v některém dalším životě. Stejný druh utrpení může zralému a uvažujicímu člověku přinést moudrost, a nerozvinuté a nemyslící osobě může přinést špatné emoce. Tak jako nás hrůzostrašný sen může trhnutím probudit ze spánku, mohou nás utrpení života probudit k tomu, abychom hledali skutečnost která život přesahuje. Ale příliš velké a příliš dlouhé utrpení může vyvolat nenávist k životu a touhu po smrti. Člověk prožívající utrpení nemusí být schopen vidět ani přijmout jeho duchovní poučení, a stěží si uvědomí, že je takto oslabováno jeho pouto ke světu a k tělu. Náš špatný způsob myšlení a žití může být ohalen bolestnou a nepříjemnou zkušeností. Tak získáváme příležitost se změnit a využít zdánlivě nežádoucí situaci ve svůj prospěch.

Hledající se musí snažit přijímat ztrátu stejně jako zisk, úspěch stejně jako neúspěch, a zároveň je povinen pochopit proč trpí. Mnoho utrpení během života znamená, že bylo naplněno mnoho nepříznivé karmy, a získané zkušenosti mohou vést k lépe vyrovnané osobnosti , která je důležitá pro Hledání. Aby byl jeho vývoj vyvážený, potřebuje oba druhy zkušenosti, i když se naučí určitě více ze svého utrpení než z radosti. Zkušenost utrpení je nutná proto, abychom jeho prostřednictvím byli varováni před nesprávným směrem, který nás může svést z pravé cesty. Hledající studuje podstatu svého utrpení, naučí se jeho poselství, a díky tomu převychová svůj charakter. Chápe že trpí proto, že někdy v minulosti porušil univerzální zákony, a neměl by na to pohlížet jako na trest, ale spíše jako na poučení, které nás naučí správně myslet a správně jednat.

Potíže na které narážíme během života jsou zde z nějakého důvodu a nejsou bez významu. Tím, že jimi projdeme můžeme získat užitek, protože mohou vynést na povrch duševní schopnosti, rozvinout sílu nebo vynutit kázeň a nápravu. Nauka o reinkarnaci a karmickém vyrovnání nejpřijatelněji vysvětluje přítomnost utrpení v lidském životě. Neznalost vyšších zákonů života přináší následky ve formě zbytečného utrpení, které je důsledkem nesprávných činů. Pokud je člověk nucen žít po mnoho let s výsledky svých omylů, je pravděpodobné, že si je zapamatuje. Utrpení a bolest ale nejsou nutné. Z filozofie se můžeme v klidu naučit za pár let to, co se lidstvo musí brutálně učit utrpením v každé epoše. Správný postoj vnášený do každé životní zkušenosti, pomáhá získat větší vnitřní vyrovnanost a pravdivější mravní pochopení.

S pomocí filozofie se můžeme naučit snášet proměnlivosti tohoto světa s určitým druhem míru a odpoutanosti. Zaujmeme nový postoj k nepřízni osudu se snahou pochopit příčinu utrpení, a zachytit poselství které nám je takto sdělováno. Tak se naučíme přijímat všechny události svého života jako božsky předurčené a správné právě pro nás. Jakmile se nám nepříjemné okolnosti postaví do cesty a zatemní radost ze života, učí nás také o nejvyšší pravdě života. S problémy a potížemi se setkávají všichni lidé bez rozdílu, ale jejich postoj vůči nim může být rozdílný. Pokud bude naše reakce podle instinktů ega, budeme vrženi do ještě větší temnoty. Když bude reakce podle vnitřních pobídek Nadjá, povede nás k většímu světlu. V každém případě každý zareaguje podle toho, na jakém evolučním stupni se nachází. Postoj zaujatý v každé situaci je víc než událost sama, protože způsob jakým o ní přemýšlí může pomoci jeho duchovnímu vývoji nebo mu uškodit.

Je snadné propadnout v utrpení negativním emocím, zlobě a zoufalství. Daleko moudřejší a také těžší je učinit v kritické situaci vše co je možné, a pak klidně přijmout výsledek. Mnohé z útrpných zkoušek bychom nemuseli snášet, pokud bychom dokázali odstranit negativní rysy ze své mysli. Zůstaly by však určité karmické těžkosti, které nemohou být změněny pročistěním mysli. Každý je zodpovědný za své chyby a na mnohé z bolestí, kterými trpí. Je třeba analyzovat průběh svého chování a zjistit kde jsme udělali chybu, nalézt slabosti které k hrubým chybám vedly, a pracovat na jejich odstranění. Pokud neuděláme nic, a pouze se poddáme citovému utrpení a necháme se unášet pustým zoufalstvím, bude ze špatné situace ještě něco horšího. Nepříjemné situace, které vynášejí na povrch ukryté vady charakteru nám poskytují příležitost abychom je napravili.

Moudrý člověk neudělá stejnou chybu dvakrát, využívá každou situaci, kde jsou jeho vlastnosti podrobovány zkoušce, k tomu aby se napravil. Nezralí lidé svalují vinu za své problémy na někoho nebo něco jiného. Vyspělí lidé přiznávají své chyby, které k problémům vedly. Chyby nás mohou vést k úspěšné změně našeho charakteru, pokud jsme dostatečně moudří a vezmeme si jejich ponaučení hluboko k srdci. Tvrdé lekce jsou lidstvu vštěpovány a to co není schopno přijmout svou vědomou inteligencí, tak přijímá podvědomě. Filozofie nepopírá tragédii a utrpení života, ale zároveň si všímá jeho krásy radosti a užitku. Pouze samotné utrpení nebo samotná radost nemohou vychovat srdce hledajícího. K tomu je zapotřebí obou druhů zkušeností. Život přináší prožitek utrpení i radosti, a to pomáhá rozvíjet mysl správným způsobem. Ať už procházíme jakoukoli situací, musíme se držet svých ideálů a své víry v intuitivní vedení vyšší Síly.

  ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴

Paul Brunton: „Utrpení má ve schématu věcí očistnou úlohu. Jestliže na počátečních stupních růstu člověka ho svádí k tomu, aby vyhledával úlevu nesprávnými směry, na pozdějších stupních ho nutí, aby hledal jeho skutečnou příčinu a konečné uzdravení. Dále má výchovnou úlohu, neboť ho vede k tomu, aby analyzoval zkušenost a naučil se chápat její poučení. Konečně má vykupitelskou úlohu, neboť nutí žáka, aby přiznal své slabosti a prosil o slitování, milost a pomoc.“

                                                      ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴ ✴

x

zdroj:  http://www.paulbrunton.cz/index.php?id=clanek41