O SVOBODNÉ VŮLI
*
*
*
*
*
*
*
Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona sv.6. EGO * OD ZROZENÍ KE ZNOVUZROZENÍ
*
*
... Člověk obvykle věří, že má svobodnou volbu mezi dvěma nebo třemi alternativami, ale ve skutečnosti poslouchá nejsilnější tendenci, která tvoří jeho povahu. Dělá to, co mu jeho sklon diktuje, a tak je jeho svoboda jen zdánlivá. Účinky naší minulosti, vzory naší individuální přirozenosti a vliv našeho okolí ve svém spojení ovládají z velké části naše bezprostřední činy. Přitom je náš rozhodující směr zcela řízen božími zákony v rámci vesmíru. V takové situaci musí být osobní svoboda skutečně menší, než si myslíme, že je. Tím jsme inspirováni k tomu, abychom si uvědomili, že existuje boží plán pro všechny, a že skutečná svoboda spočívá v dobrovolném přijetí onoho nekonečně moudrého a nejvýš laskavého plánu.
... Většina lidí žije v přesvědčení, že jsou natolik svobodní, aby dělali to, co si přejí. Pravdou však je, že jsou zotročeni svým egem a zmítají se ve výkyvech jeho emocí. Náš život se svými hlavními událostmi, které skutečně prožíváme, je jako dům. Jsme volní a můžeme se volně pohybovat uvnitř jeho zdí, ale nikoli mimo ně. Budoucí události zůstávají až do určité doby v proměnlivém stavu. V tomto období máme svobodnou vůli je pozměnit, ačkoli se nikdy nejedná o absolutní svobodu. Vůle se rozhodně musí projevit silněji než osud, protože to v minulosti byla naše vlastní vůle, která vytvořila náš současný osud. Někteří lidé vědomi si své slabosti a chybování považují svobodnou vůli za nebezpečí.
... Proti svobodné vůli a svobodné volbě člověka se může postavit nejen karma, ale můžeme být postaveni do opozice s lidskými institucemi a organizacemi, přírodními pohromami a katastrofami, genetickou dědičností a rasovými dispozicemi. I ten, kdo věří, že má svobodnou vůli, zjišťuje, že je přinucen přijímat určité události stejně jako ti, kteří nevěří, že ji mají. Většina z těch, kteří tvrdí, že mají svobodu volby a vůle, mají ve skutečnosti pravý opak – otroctví ke svým přáním. Jejich přání reagují automaticky na podmínky, které je obklopují a jsou klamáni přesvědčením, že si z těch podmínek svobodně vybírají. Nálady a city se jim mění s každou změnou vnějších okolností, vyprovokovány povahou každé změny. Z toho je zřejmé, že nejde o skutečnou svobodu, ale spíše o závislost.
... Lidé jsou mnohdy zvyklí reagovat tak automaticky a předvídatelně, že jsou jako stroje. Jedná se skutečně o bezmocné bytosti zbavené svobodné vůle, přestože mají latentní svobodu, o kterou se nehlásí, protože k tomu nejsou dostatečně vyvinuti. Běžný člověk je vězněm svého ega, i když si stále představuje, že má svobodnou vůli. Kde je svoboda ohromných davů lidí vázaných egem, kteří jen bezděčně a slepě vyjadřují sklony, s nimiž se narodili? Dav lidí se nachází často nevědomky v nejhlubším otroctví. Veškeré jejich představy o svobodné vůli, zatímco jsou spoutaní svým myšlením, cítěním i činy, jsou jen iluzorní. Život v tomto světě je nám vnucen. To ale nikterak neznepokojuje ty, kteří tvrdí, že máme svobodnou vůli.
... Jestliže svobodná vůle, kterou si často představujeme, neexistuje mimo tuto představu, nemusí to znamenat žádný rozdíl pro náš praktický postoj k životu. To nás v životě nijak neomezuje a ujišťuje nás to, že vystoupením z davu a nastoupením duchovní cesty předáváme jakoukoli svobodu, kterou máme, tomu nejrozumnějšímu účelu. V souladu s univerzálním plánem přes nás prochází proud vlivů z minulosti, který vychází z naší vlastní přirozenosti. Násilně nutí naše myšlenky a činy, aby šly určitým směrem. Můžeme si myslet, že kráčíme tímto směrem zcela nezávisle a svobodně, protože nejsme schopni vidět, jak omezená je naše přítomná svoboda. Úplná svoboda neexistuje nikde na světě. Všichni jsme vázáni určitým způsobem a do určité míry.
... Nemůžeme hovořit o úplné svobodné vůli, když jsme sevřeni dědictvím své vlastní osobní minulosti a také společnosti. Ale určitá míra svobody vždy existuje, protože většinou máme dvě možnosti volby – vyšší a nižší. Většinou ale činíme své rozhodnutí z nutnosti, málokdy se jedná o svobodnou volbu. V žádném případě není možné považovat reakci našich smyslů a citů za projev svobodné vůle. Není snadné rozpoznat, že toto dění, toto postavení nebo tato osoba je součástí našeho osudu, že jediná svoboda v tomto případě je svoboda morální. Máme možnost vybrat si svůj mentální postoj. Jakmile se rozhodujeme, jednáme podle rovnováhy, které jsme dosáhli svou povahou a charakterem, svou přirozeností a schopností, svými znalostmi a přáními.
... Neexistuje člověk, který má zcela svobodnou vůli a také neexistuje ten, kdo by byl pouze unášen vnějšími silami a okolnostmi. Obojí je přítomno současně v různém poměru, který určuje lidskou existenci. Optimista je přesvědčen o velké svobodě rozhodování, pesimista o malé. Pokud jsme zotročeni zevními věcmi nebo ovlivněni událostmi, nemáme svobodnou vůli, kterou má jen ten, kdo je od nich odpoután. Ten, kdo kvůli svým slabostem podléhá pokušením, rozhodně nemá stejnou svobodu volby jako člověk se silným sebeovládáním. Skutečná svobodná vůle nemůže být pouze náhodným výběrem pošetilé bytosti, ale musí být vyvinuta ze sebevlády. Duchovně zaměřený člověk má více síly svobodné vůle formovat svůj život a vyrovnat svou karmu.
... Vůle je sama o sobě svobodná, ale ne ve své činnosti. Přestože je člověk obvykle přesvědčen o své svobodné vůli, je nakonec přinucen samotným životem podstoupit disciplíny, které nesnáší, nebo jim vzdoruje. Žák filosofie je v zájmu osobního vývoje očekává, přijímá a spolupracuje s nimi. To, jaký člověk je, omezuje jeho svobodu. Určitá míra svobody mu ale zůstává, jinak by se ve všech svých inkarnacích vůbec neměnil. Nikdo nemá svobodu, která by nebyla ovlivněna prostředím, společenským tlakem, událostmi nebo dědičností. Ale do té míry, do jaké se naučí ovládat své myšlenky, se stane pánem sebe sama a začne kontrolovat svůj osud. Jakou svobodnou vůli mají lidé, kteří jsou do určité míry zotročeni sexem, společností, ctižádostí a přáními, majetkem a rodinou?
... Lidem je dána určitá svoboda vybrat si z alternativ a tím je jim dána možnost vyvíjet schopnosti a rozvíjet charakter prostřednictvím utrpení a omylů, myšlení a činnosti. Díky tomu, že veškerá naše zkušenost je mentální, můžeme do té míry, do jaké se naučíme ovládat svou mysl, uplatňovat svobodnou vůli. Svoboda člověka existuje pouze v určitých hranicích. Absolutní svoboda sice neexistuje, ale vždy je možné vykonat něco, abychom zlepšili svůj úděl. Účinky minulých činů a nutnosti vývoje ji nutí do určitého směru. Můžeme se svobodně rozhodnout, zda budeme souhlasit se vzorem Světové ideje, zda budeme nebo nebudeme akceptovat vyšší zákony. Jednáme ze svobodné volby, ale tato volba je ve stejnou dobu součástí Světové Ideje, není osamocena nebo odloučena od předem daného záměru. Jedinou svobodu máme ve svém vyšším Jáství, v Nadjá.
... Všechny planety ve vesmíru mají předem určeny své pravidelné oběžné dráhy. Nemají žádnou svobodnou volbu, ale musí plnit svou úlohu ve světové ideji. Jak bychom si mohli být ve své malosti jisti, že máme zcela svobodnou vůli? Jsme omezováni svým vlastním tělem, svou karmou, svým okolím, ale to, co je v nás božské, to omezováno není, je to zcela svobodné. Pokud bychom měli úplnou svobodu výběru a rozhodování, svobodnou vůli v jednání, pak by byl Bůh ve svém záměru omezen do té míry, do jaké bychom byli my svobodni. Náš život je určen vyšší silou, kterou můžeme nazývat Bůh, karma nebo osud. Můžeme jej ovlivnit v menších detailech a svoboda, o které si myslíme, že ji máme, je iluzorní. Jediná naše svobodná volba je přizpůsobit se řádu vesmíru, změnit celé ego a odhalit skrytou velikost Nadjá.
x x x x x x x x x x x x * * * * * * * * * * * *
Paul Brunton: „Jestliže je svobodná vůle v širším slova smyslu iluzorní – neboť by se vesmír stal chaotickým – v užším slova smyslu je dostatečně reálná ve vztahu k mentálnímu postoji, k duchovnímu stanovisku, k tomu, jak o nějaké situaci přemýšlíme. Světová Idea musí být naplněna, ale v tomto omezení existuje určitá část osobní svobody.“
x
2024 ©